Josi Klein Halevi: Dopisy přes zeď. Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají by Akropolis

Josi Klein Halevi

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 1

24.8.2020 11:27:39

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 2

24.8.2020 11:27:39

Josi Klein Halevi

DOPISY PŘES ZEĎ Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají

Přeložily Alice Marxová a Jitka Jeníková

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 3

24.8.2020 11:27:39

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Klein Halevi, Josi, 1953 — [Letters to my Palestinian Neighbor. Česky] Dopisy přes zeď : Izraelec píše palestinským sousedům — a Palestinci odpovídají / Josi Klein Halevi ; přeložily Alice Marxová a Jitka Jeníková. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2020 Přeloženo z angličtiny ISBN 978-80-7470-305-8 (brožováno) * (=1:569.4) * (=1:569) * 94(569.4-076) * 94(=411.16) * 323.17 * 323.1 * (5-15) * (0:82-6) — Izraelci — palestinští Arabové — arabsko-izraelské konflikty — palestinská otázka — dějiny Židů — právo na sebeurčení — Blízký východ — etnické vztahy — fiktivní korespondence 94(560/569.5) — Dějiny států západní Asie. Blízký východ [8]

Originally published as „Letters to My Palestinian Neighbor“ © 2020 by Yossi Klein Halevi. All rights reserved. © Yossi Klein Halevi — Preface to the Czech edition, 2020 © Translation Alice Marxová, 2020 © Epilogue Translation Jitka Jeníková, 2020 © Cover Illustration Kateřina Fairaislová, 2020 © Graphic Design Lukáš Fairaisl, 2020 © Filip Tomáš — Akropolis, 2020 ISBN 978-80-7470-305-8 ISBN 978-80-7470-306-5 (MOBI) ISBN 978-80-7470-307-2 (ePUB)

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 4

24.8.2020 11:27:39

Abdullahu Anteplimu a Michaelu Orenovi, mým partnerům, mým bratrům

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 5

24.8.2020 11:27:39

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 6

24.8.2020 11:27:39

předmluva k českému vydání

S Čechy jsem se poprvé setkal ve chvíli, kdy jim dějiny přály. Právě skončila sametová revoluce a já jsem přijel do Prahy jako novinář. Mladí lidé v ulicích ještě zpívali písně protestního hnutí. Disidenti, kteří strávili léta ve vězení nebo se nesměli věnovat svým profesím, se náhle ocitli ve vládních funkcích a už se jim začínalo stýskat po časech, kdy bojovali. Cizinec, a zvláště židovský návštěvník, se do Prahy snadno zamiluje, je okouzlen a dojat stopami někdejšího židovského života. Ale já se během své návštěvy zamiloval do českých lidí, do jejich sebekritického smyslu pro humor a pokory. Nepište o nás jako o hrdinech, opakovali mi, jsme naprosto obyčejní chybující tvorové. Ale tehdy mi všichni Češi připadali jako hrdinové. Seznámil jsem se s malou, ale pozoruhodnou židovskou komunitou, jedinou svého druhu na světě. Zdálo se mi, že všichni její členové jsou spisovatelé nebo filozofové (vím, že to vidím romanticky). Některé její nejvýraznější osobnosti k judaismu konvertovaly. Dozvěděl jsem se o hlubokých vztazích mezi Židy a disidenty — o společném zápase, a hlavně přátelství. Dozvěděl jsem se také, že k formativním 7

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 7

24.8.2020 11:27:39

okamžikům pražského jara patřil protestní dopis podepsaný českými intelektuály, odsuzujícími Sověty inspirovanou „anti-sionistickou“ kampaň po šestidenní válce roku 1967. Je to jediný příklad, o němž vím, kdy ve východním bloku došlo k organizované opozici vůči sovětskému antisemitismu. Krátce po mé návštěvě Prahy přijel do Jeruzaléma prezident Václav Havel. Nebyla žádná náhoda, že si jako svou první destinaci mimo Evropu zvolil právě Izrael. Vazby mezi českým a izraelským národem se od té doby ještě prohloubily. Česká republika je jedním z nejbližších přátel Izraele a Izraelci si tohoto vztahu váží. Proto mám z českého překladu této knihy a příležitosti navázat vztah s českými čtenáři obzvlášť radost. Knížkou jsem se pokusil oslovit své palestinské sousedy, vysvětlit jim příběh židovského národa a popsat, proč jsme se vrátili domů. Byla přeložena do arabštiny a zpřístupněna zdarma ke stažení. Vyzval jsem palestinské sousedy, aby mi psali své příběhy. Slíbil jsem, že odpovím na všechny dopisy, jejichž pisatele vede zájem o věc. Měl jsem skromný cíl: Nalézt alespoň pár Palestinců, s nimiž bych objevil způsob, jak se vzájemnou úctou představit své protikladné verze historie. Palestinci a Izraelci se nikdy neshodnou na tom, co a proč se stalo ve válkách z let 1948 a 1967, nebo která strana v devadesátých letech zavinila kolaps mírového procesu z Osla. Ale doufal jsem, že vytvoříme model rozhovoru založeného na premise, že tuto zemi sdílejí dva původní národy a oba mají právo na sebeurčení. Snažil jsem se neočekávat mnoho. Koneckonců prožíváme období sílícího zoufalství jak mezi Palestinci, tak Izraelci. Rázné palestinské odmítnutí „Trumpova plánu“, který byl vyhlášen počátkem tohoto roku, plánu, jenž sice přiznal Palestincům stát, ale menší, než se dříve počítalo a se zachováním všech židovských osad, jen potvrdilo, že jakákoli dohoda je v nedohlednu. Mnozí Palestinci, kteří mi napsali, mluvili o Izraeli s nenávistí. Popřeli historičnost našeho vztahu k této zemi i historičnost holokaustu. Ale jiní 8

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 8

24.8.2020 11:27:39

mi za mou snahu o navázání kontaktu vyjádřili vděčnost. Jednoho dne ke mně do jeruzalémské kanceláře přišel palestinský mladík, kterému budu říkat Alí. Alí řekl, že si mou knihu přečetl arabsky i anglicky a že arabský překlad je velice chabý a chybí mu literární kvalita. Podal mi několik stránek v arabštině a pravil: „Tohle je můj překlad. Pokud vám bude připadat dobrý, velice rád tu knihu znovu přeložím.“ Ukázal jsem jeho překlad několika arabským rodilým mluvčím, a protože jejich reakce byla nadšená, práci jsem mu zadal. Alího překlad se nyní nachází na webové stránce knihy www.letterstomyneighbor. com. Výmluvné je, že se tolik obával odvety od ostatních Palestinců, že požádal, aby v knize nebyl uveden jako překladatel. Alí se teď stará o to, aby se kniha zviditelnila na arabských sociálních sítích. Díky jeho práci jsem dostal odpovědi z celého Blízkého východu. Oblíbený on-line zpravodajský týdeník Majalla, jejž vlastní Saúdové a sídlí v Londýně, věnoval knize velice kladnou recenzi. Další pozitivní hodnocení se objevily v marockých médiích a na egyptských blozích. Jeden saúdský šajch (který si jako mnoho dalších respondentů přeje zůstat v anonymitě) napsal, že netušil, že Židé jsou potomky Hebrejců. Uvědomil si, že Izrael má v oblasti prastaré kořeny, a tak je samozřejmě legitimní součástí Blízkého východu. Syrská uprchlice Rawán mi napsala, že byla vychovávána v nenávisti k Izraeli a že jí má kniha pomohla pochopit židovské pouto k této zemi. Co stojí za těmito kladnými ohlasy? Částečně strach z roztahovačného šíitského Íránu, který vedl k bezprecedentnímu strategickému spojenectví mezi Izraelem a Saúdskou Arábií a dalšími sunnitskými státy. Existuje ale i hlubší důvod. V oblasti sílí hlasy, které říkají, že to, jak je arabský svět posedlý Izraelem, vytváří jedovatou kulturu nenávisti a paranoie, která přispěla k sebedestrukci jeho společností od Sýrie po Libyi. Loni v listopadu se v Londýně sešlo přes třicet předních osobností z celého arabského světa — mezi nimi poslanec egyptského parlamentu, bývalý kuvajtský ministr, novináři z Tuniska a ze států Perského zálivu a šíitský duchovní z Libanonu — aby založili Arabský výbor 9

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 9

24.8.2020 11:27:39

pro regionální integraci a vyzvali, aby se skončilo s protiizraelským bojkotem. Poprvé v historii arabsko-izraelského konfliktu vyzývá nějaké čistě panarabské hnutí k normalizaci vztahů s Izraelem. Mnoho let jsem jako většina Izraelců byl k možnosti míru skeptický. Traumatický zážitek druhé intifády, čtyři roky trvající vlny sebevražedných bombových útoků, která vypukla roku 2000 poté, co Izrael souhlasil s řešením v podobě dvou států, mě přesvědčil, že palestinské národní hnutí, a arabský svět obecně se ještě nesmířily s izraelským právem na existenci. Ale změny, které v oblasti nastaly, spolu s mými nedávnými zkušenostmi tento skepticismus nahlodávají. Nemyslím si však, že by mír mohl nastat v blízké budoucnosti: Spíše se ocitneme na bitevním poli — proti Hamásu či Hizballáhu, nebo dokonce Íránu — než u jednacího stolu. A palestinský veřejný diskurs jakékoli uznání izraelské legitimity stále odmítá. Podle nedávného průzkumu, který provedlo Palestinské centrum pro politiku a průzkum veřejného mínění, podporují dvě třetiny Palestinců ozbrojený boj proti Izraeli a jen třicet devět procent souhlasí s dvoustátním řešením. Ale přesto si poprvé po dlouhých letech dovoluji opatrně doufat. Tato kniha je proto knihou o možnostech. Po sto letech konfliktu je načase, aby to Arabové a Židé zkusili jinak. Jsem jen spisovatel, nikoli politik; nedokážu nastolit mír. Ale dělám to, co by spisovatelé měli dělat: Vytvářím nové podoby jazyka, jež umožní odlišnou debatu. Věřím, že knížka by mohla oslovit české čtenáře, které zajímá arabsko-izraelský konflikt a úsilí jej řešit. Ve světě, v němž sílí zoufalství a polarizace, svou knihu předkládám jako skromný příspěvek k dialogu a naději. Josi Klein Halevi červen 2020, Jeruzalém

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 10

24.8.2020 11:27:39

DOPIS 1

zeď mezi námi

Milý sousede, oslovuji Vás „sousede“, protože neznám Vaše jméno ani o Vás nevím nic bližšího. Vzhledem k podmínkám je slovo „soused“ možná příliš obyčejné na to, aby vystihlo vztah mezi námi. Navzájem si pronikáme do spánku, narušujeme si pocit domova. Jeden pro druhého jsme živoucím ztělesněním těch nejhorších nočních můr historie. Takhle vypadají sousedé? Jenže nevím, jak jinak Vás oslovit. Kdysi jsem věřil, že se skutečně setkáme, a píši Vám s nadějí, že bychom se snad ještě setkat mohli. Představuji si Vás ve Vašem domě někde na vedlejším kopci, jenž začíná hned za mou terasou. Neznáme se, ale naše životy jsou propojeny. A proto: sousede. Bydlíme na opačných stranách betonové zdi, jež přetíná krajinu, kterou sdílíme. Já žiji ve čtvrti zvané Francouzský vrch (French Hill) ve východním Jeruzalémě, v bytě, jenž se nachází v poslední řadě domů, které z Vašeho pohledu vypadají jako stupňovité konstrukce zabudované do úbočí. 11

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 11

24.8.2020 11:27:39

Ze svého bytu jen stěží rozeznám kontrolní stanoviště, kterým musíte — máte-li vůbec potřebné povolení — procházet, když chcete vstoupit do Jeruzaléma. Ale všeprostupující přítomnost checkpointu vnímám. Když se časně ráno modlím a medituji, občas mi rutinu přeruší protahované troubení otrávených řidičů, kteří stojí v koloně před stanovištěm. Možná jste v téhle zoufalé koloně také uvízl. Někdy vidím kouř, který stoupá nad Vaším kopcem. Už dlouho vím, že černý kouř může pocházet ze zapálených pneumatik, k nimž patří mládež, která hází kameny po vojácích. Někdy bývá kouř bílý — to když vojáci použijí slzný plyn. Jak dokážete — pokud to vůbec lze — zachovávat nějakou míru normálního života? Jako Palestinci jsou Vám odepřena občanská práva, která já jako Izraelec mám. Setrvalá nerovnost mezi Vaším vrchem a mým ve mně jako v Židovi a Izraelci provokuje mé nejhlubší sebeuvědomění a morální závazky. K důvodům, proč podporuji vznik dvou států, patří, aby tato nerovnost skončila. Brzy se rozední. Jsem ve své pracovně, před sebou vidím Váš kopec. Ozývá se volání muezzina, je tiché, jako by se zdráhalo rušit noc. Zahaluji se do bílého modlitebního šálu a sedám si se zkříženýma nohama na meditační polštář. Dotýkám se čelem podlahy, jako bych přitakával na volání k modlitbě přicházející odnaproti. Doufám, že ve svém nejniternějším rozhovoru s Bohem současně mluvím s Vámi. Za zdí vychází nad pouští bledé slunce. Ovazuji si paži černými řemínky tefilin, na předloktí si směrem k srdci připevňuji malou černou krabičku, další si dávám na čelo. Srdce a mysl jsou ve zbožnosti propojeny. V krabičkách se nacházejí biblické verše, včetně základní židovské modlitby prohlašující jedinost Boží: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden.“ Nebo jak stojí v Koránu: „On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný.“ Z okna se ve vzdáleném cípu písčitě zbarveného prostoru zřetelně rýsuje zvláštní modrý proužek: Mrtvé moře. A hned za ním jordánské kopce. Představuji si, jak se nořím do této rozlehlosti, součásti Blízkého východu. 12

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 12

24.8.2020 11:27:44

Ale zeď mě vrací do skutečnosti, do omezení, které začíná hned za mou terasou. Kdysi, předtím, než stála zeď, předtím, než se tolik dalšího pokazilo, jsem se vás snažil poznat. Na sklonku roku 1998, což mi dnes připadá, jako by to bylo v jiném životě, skutečně v jiném století —, jsem se vydal na pouť po islámu a křesťanství, po vírách svých sousedů ve Svaté zemi. Jako zbožný Žid jsem se nesnažil ani tak pochopit vaši teologii jako zažít něco z vašeho náboženského života. Chtěl jsem se dozvědět, jak se modlíte, jak se v nejsoukromějších chvílích setkáváte s Bohem. Chtěl jsem zjistit, zda by židé a muslimové mohli sdílet cosi z Boží přítomnosti, být společně zbožnými lidmi právě na tomto místě, kde je Hospodinovo jméno často vzýváno proto, aby ospravedlnilo něco hrůzného. Chtěl jsem se naučit cítit se přirozeně v mešitě, vidět v islámu nejen hrozbu, ale také duchovní možnost. Naslouchat volání muezzina přesně tak, jak je zamýšleno: jako výzvu k probuzení. V judaismu existuje hřích, který nelze odčinit ani půstem o Jom kipur: znesvěcení Božího jména. Takto se může provinit jen zbožný člověk, jenž zneužívá Hospodinovo jméno nebo jedná jeho jménem nespravedlivě. Domnívám se, že mezináboženské setkání jméno Boží posvěcuje. Komunikace s věřícími odlišných vyznání podporuje náboženskou pokoru a poznání, že pravda a svatost se neomezují jen na jednu cestu, ať je jakákoli. Jako svůj jazyk důvěrného vztahu s Bohem chovám v srdci judaismus; ale Bůh mluví mnoha jazyky. Toužil jsem oslavit tyto mnohohlasé rozhovory, dotknout se části Božího prostoru. S tímto přáním jsem vstoupil do světa islámu. Dostalo se mi té cti, že jsem byl v několika mešitách přijat do řady zbožnosti, mohl jsem se připojit k muslimské choreografii modlitby, kdy se tělo vnořuje do vyznání. Dozvěděl jsem se, že zkušenost odevzdání začíná se samotnou formací řady, kdy se ramena propojí z obou stran s rameny sousedů. A pak svatý pohyb: uklonit se, narovnat, padnout k zemi, vstát. A znovu: Dokud necítíte, že se vám tělo mění ve vodu, 13

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 13

24.8.2020 11:27:44

částečku velké modlitební vlny, která začala dávno před vaším narozením a bude pokračovat dlouho po vaší smrti. Ve Svaté zemi je soužití často zajišťováno vzájemným oddělením. Toto poselství posilují čtyři čtvrti jeruzalémského Starého Města — muslimská, židovská, křesťanská a arménská. Bezpečnost se měří vzdáleností mezi námi. Mé putování toto oddělené soužití porušilo. Trval jsem na tom, že možná je i blízkost. Během zkoumání islámu mě přátelé pozvali do an-Nusajrátu, uprchlického tábora v Gaze. Roku 1990 jsem tam sloužil jako voják a hlídkoval v tamějších úzkých uličkách. Mládež, která házela rozbité láhve a sochory, skandovala: „Amnon b’salám alék“ — Pozdravuje tě Amnon. Narážela tak na Amnona Pomerantze, armádního záložníka, který omylem zabočil do sousedního uprchlického tábora al-Burédž, kde ho dav obklíčil a upálil zaživa. Do an-Nusajrátu jsem se vrátil o deset let později jako poutník. Šajch Abdarrahím byl postarší vůdce malé mešity súfíjů, mystiků, kteří kladou důraz na prožitek srdcem. Uvítal mě ve své nevelké mešitě postavené naproti hřbitovu tak, aby věřící měli na očích varování před lehkovážností. Nejprve se mě pokoušel obrátit na islám, požádal mě, abych zvedl prst a opakoval po něm slova šahády, muslimského vyznání víry. Vysvětlil jsem mu, že přicházím proto, abych se dozvěděl, jak mí muslimští sousedé uctívají Boha, ale se svou vírou jsem spokojen. Šajcha jsem tím nepotěšil: Neexistuje jiná cesta k Bohu, prohlásil, než skrze Proroka. Pak mě náhle popadl a vedl ven přes cestu na hřbitov. Vstoupili jsme do mauzolea jeho učitele a tiše postáli. Uchopil mě za ruku, vnímali jsme společné pouto smrtelnosti. Za pár měsíců jsem se vrátil. Tentokrát se na mě šajch Abdarrahím usmíval a položil si ruku na srdce. Pravil: „Od chvíle, kdy jsme spolu šli do hrobky a drželi jsme se za ruce, jsem tě bral jako vlastního. Všechny své studenty, muslimy i židy, chovám v srdci.“ 14

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 14

24.8.2020 11:27:44

Jak se blížil konec mého ročního putování, začal jsem mít islám rád. Vážil jsem si jeho nebojácného srdce především tváří v tvář smrti. Lidé na Západě se často snaží vyhýbat doteku vlastní smrtelnosti. Muslimové jsou jiní. Dozvěděl jsem se, že islám má zvláštní schopnost vštípit svým věřícím — od těch nejprostších až po ty nejkultivovanější — upřímné vědomí vlastní pomíjivosti. V politických debatách s Palestinci někdy slýchám: Proč se dohadujeme o tom, komu patří tato země, když jednou té zemi budeme náležet všichni? Stejné vyjádření existuje i v mé tradici. Odvaha přijmout pomíjivost by mohla napomoci tomu, aby mezi našimi národy vznikl náboženský jazyk míru jako základ politické flexibility a rezignace na absolutistické nároky. Proč Vám to, sousede, všechno vykládám? Protože předpokládám, že jako většina Palestinců, které znám, jste zbožný, a i když možná víru nepraktikujete, jste věřící. Má cesta do Vaší víry byla pokusem, jak se naučit náboženský jazyk míru. Domnívám se, že jeden z důvodů, proč zatím selhaly veškeré dobře míněné snahy diplomatů, je, že mají sklon u obou stran ignorovat hlubokou náboženskou oddanost. Aby mohl na Blízkém východě zavládnout mír, musí nějakým způsobem promlouvat k našim srdcím. A tak se na Vás, sousede, obracím jako člověk jedné víry na druhého. I když své víry projevujeme odlišně, mají stejný základní pohled na svět: A sice, že neviditelné je v podstatě skutečnější než materiální, a že tento svět nevznikl náhodně, ale je (jakkoli skrytým) vyjádřením úmyslného stvoření. Že nejsme především těla, hlavní jsou naše duše pocházející z jednoty. Domnívám se, že jediné, co by mohlo být absurdnější než existence Boží bytosti, která nás stvořila a pomáhá nám, by byla představa, že zázrak života, zázrak vědomí, je náhoda. Palestinskou společností jsem neputoval jen proto, abych se dozvěděl něco o vašem náboženském životě, ale také proto, abych se na náš konflikt pokusil podívat Vašima očima. Abych se přinutil otevřít palestinské 15

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 15

24.8.2020 11:27:44

tragédii: Roztříštění národa, jehož ustavující podstatou je dislokace a nejvýznamnější výročí připomínají ponižující porážky. Usilovně jsem se snažil vystoupit z vlastního příběhu a čelit palestinskému historickému břemeni a křivdám, které moje strana způsobila Vaší. Setkával jsem se s lidmi, jejichž domovy zničili Izraelci, protože je postavili bez povolení — bez těch povolení, která Palestinci získají od jeruzalémské radnice jen s nesmírnými obtížemi. Naslouchal jsem vašim příběhům, četl palestinské historické knihy, memoáry a básně. V hlavě mi neustále zněl váš výklad. Ani na okamžik jsem přitom neztratil svou lásku k židovskému návratu domů — jak my Židé říkáme — který ctím jako příběh houževnatosti a odvahy, a především víry. Ale už jsem nedokázal ignorovat váš odlišný příběh o invazi, okupaci a vyhnání. Naše dva výklady ve mně existovaly společně jako protikladné verze stejného příběhu. Dlouhá léta jsme vás v Izraeli ignorovali, zacházeli jsme s vámi jako s neviditelnými, průhlednými. Stejně jako arabský svět popíral práva Židů na to, aby se definovali jako národ, jenž si zaslouží svrchovanost, odpírali jsme my Palestincům právo na to definovat se mezi Araby jako zvláštní národ, který zasluhuje suverenitu. Abychom vyřešili náš konflikt, musíme vzájemně uznat nejen svá práva na sebeurčení, ale také na sebedefinování. Mnozí Izraelci již přijali, že právo Vašeho lidu na národní sebedefinování je legitimní. Po první intifádě, palestinském povstání na sklonku osmdesátých let minulého století, došla řada Izraelců z mé generace k přesvědčení, že izraelská levice měla od začátku pravdu, když varovala, že okupace znamená katastrofu — jak pro vás, tak pro nás. Uvědomili jsme si, že cena za naplnění našeho historického nároku na celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem je příliš vysoká. Nemohli jsme zůstat demokratickým státem a dodržovat etické židovské hodnoty, pokud bychom současně stále okupovali Váš lid, a ani jsme si to nepřáli. Nevracel jsem se domů proto, abych jinému národu upřel jeho vlastní smysl domova. Doufám, že mě uslyšíte, když říkám, že rozhodně nehodlám popírat Váš nárok nebo Vaši bolest. 16

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 16

24.8.2020 11:27:44

Hodně Izraelců samozřejmě dál trvalo na tom, že veškerá spravedlnost je na naší straně, že nemáte žádné pádné historické argumenty. Ale právě tehdy spousta lidí změnila názor a objevil se tábor „provinilých Izraelců“. Domnívali jsme se, že odpovědnost nese Izrael jako okupant, a měl by tedy Palestincům předložit vážně myšlenou nabídku míru. Kvůli tomu jsme podporovali izraelského premiéra Jicchaka Rabina, když si 13. září 1993 na trávníku před Bílým domem podal ruku s Jásirem Arafatem, aby oficiálně zahájili mírový proces z Osla. A pak v září 2000 přišla druhá intifáda. Tisíce Izraelců byly zavražděny nebo zraněny na našich ulicích — a další tisíce na těch vašich. Součástí izraelské krajiny se staly kostry vybuchlých autobusů. Tragédie už ve vzpomínkách ztrácejí kontury, ale jednu si pamatuji zcela jasně: Sebevražedný útočník odpálil bombu v kavárně nedaleko mé jeruzalémské kanceláře a zabil otce a dceru přímo v předvečer její svatby; svatebčané se druhý den sešli na jejím pohřbu. Rodinu jsem znal, a tak jsem navštívil dům smutku. Truchlící manželka a matka se ujala role utěšitelky; všechny, kdo přišli, uklidňovala svou vírou a odhodláním. Tehdy jsem si uvědomil, že z této země už židovský národ znovu nic nevyžene. S manželkou Sárou jsme v těch letech vychovávali dva adolescenty. Nevynechal jsem jediné ráno, abych je na rozloučenou nepolíbil, a přitom jsem měl pokaždé pocit, že je možná vidím naposledy. Oba se opakovaně ocitli v blízkosti teroristických útoků. Třináctiletého Kobyho Mandella, kterého můj syn Gavriel znal z letního tábora, ukamenovali. Jeho tělo nalezli v jeskyni a bylo tak znetvořené, že ho identifikovali jen na základě DNA. Izraelci a Palestinci mají naprosto odlišný názor na to, kdo může za kolaps mírového procesu, a budeme se o tom dohadovat ještě léta. Většina Izraelců, včetně mě, se domnívá, že naši tehdejší vůdci se opravdu snažili dosáhnout míru, zatímco vaši vůdci odmítli kompromis a uchýlili se k terorismu, aby rozvrátili izraelskou vůli a vymohli si 17

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 17

24.8.2020 11:27:44

další ústupky. Ať už sebevíc nesouhlasíte s izraelským výkladem toho, proč proces z Osla selhal, dnešní Izraelce nemůžete pochopit, aniž byste vzal v úvahu, jak hluboce tento výklad ovlivnil náš pohled na svět a naši politiku. Druhá intifáda je okamžikem, kdy většina z nás — provinilých Izraelců — ztratila víru v mírové úmysly palestinského vedení. A nejen kvůli terorismu. Ztratili jsme víru, protože nejhorší vlna násilí v naší historii nastala poté, co Izrael předložil Palestincům dle našeho názoru důvěryhodný návrh — vlastně dva návrhy —, jak ukončit okupaci. V červenci 2000 se v Camp Davidu premiér Ehud Barak stal prvním izraelským lídrem, který uznal nezbytnost vzniku palestinského státu na Západním břehu, v Gaze a v palestinské části východního Jeruzaléma, jakožto hlavního města tohoto státu. Izrael se hodlal zavázat k tomu, že odstraní desítky osad a z domovů vystěhuje desítky tisíc osadníků. Tehdy ještě neexistovala zeď, a jakákoli postavená bariéra by byla normální hranicí, oddělující svrchovaný Izrael od svrchované Palestiny. Nespravedlnosti, které k okupaci nevyhnutelně patřily, by skončily. Ale Arafat tuto nabídku odmítl a žádnou vlastní nabídku nepředložil. Když jednání v Camp Davidu skončila neúspěchem, Izraelci a Palestinci se dohadovali, zda Izrael skutečně učinil vážně myšlenou nabídku. Ale pak, o šest měsíců později, v prosinci 2000, představil prezident Bill Clinton vlastní mírový plán, v němž Barakovu nabídku z Camp Davidu ještě rozšířil: Místo Barakových jednadevadesáti procent území z celku, který Palestinci požadovali, nabídl devadesát pět procent. Zahrnul i kompenzační výměny půdy a také silnici přes izraelské území, která by spojila Západní břeh a Gazu. A znovu — Barak souhlasil a Arafat nabídku odmítl. Clinton později Arafata obvinil, že za zhroucení mírového procesu může on. Pro mnohé Izraelce, kteří věřili v řešení konfliktu, to byla zdrcující chvíle. Znám Izraelce, kteří obětovali své kariéry tomu, že přesvědčovali spoluobčany o tom, že palestinské vedení chce mír s Izraelem a jediné, 18

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 18

24.8.2020 11:27:44

co musíme udělat, je učinit důvěryhodnou nabídku a vaše strana ji přirozeně přijme. Tragédie izraelské levice spočívala v tom, že se jí skutečně podařilo přesvědčit velkou část naší veřejnosti, aby tomu uvěřila. A pak nám mírový proces doslova vybuchl do tváře. Roku 2008 izraelský premiér Ehud Olmert nabídl palestinskému vůdci Mahmúdu Abbásovi téměř úplné stažení z teritorií a územní výměny. Abbás neodpověděl. Dnešní obyčejní Izraelci zoufale chtějí vést normální životy v normální zemi v míru se svými sousedy a levičáky, kteří pořád tvrdí, že palestinští vůdci chtějí mír, považují za pomatence. Násilí během druhé intifády bylo hrůzné, a motiv, který za ním stál, byl pro Izraelce stejně znepokojivý: Popření práva židovského lidu na to, aby existoval jako svrchovaný národ v jakékoli části země, již spolu sdílíme; popření myšlenky, že tuto zemi mají společně obývat dva národy. Zažili jsme terorismus jako vyjádření hlubšího chorobného jevu: úmyslu zničit židovskou přítomnost v této zemi. Nikoli vzpouru proti okupaci, ale vzpouru proti izraelské existenci. Slyšel jsem Palestince říkat, že neměli jinou možnost než bojovat proti okupaci násilím. Izraelci vnímají opačnou dynamiku: Z naší perspektivy nevytváří okupace teror, ale teror okupaci prodlužuje, neboť přesvědčuje Izraelce, že ať uděláme cokoli, nakonec vždycky přetrvá násilí proti nám. Právě to se koneckonců stalo, když se roku 2005 Izrael stáhl z Gazy, vyklidil všechny osady a armádní základny. Přesto byly během následujících let z tohoto území na izraelské čtvrti podél hranic vypáleny tisíce raket. Palestinští vůdci neustále říkají svému národu, že Izrael nemá jako stát historickou legitimitu. Tito vůdci nás přesvědčili, že konflikt se v podstatě netýká hranic nebo osad, Jeruzaléma a svatých míst. Týká se našeho práva tu být, a to v jakýchkoli hranicích. Našeho práva být považováni za národ. Za původní národ. Ochabování izraelské levice změnilo na jednu generaci politiku mé vlasti. S dramatickým zhroucením procesu z Osla se vrátila k moci 19

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 19

24.8.2020 11:27:44

pravice. Izraelský mírový tábor, který dokázal v devadesátých letech přivést do ulic stovky tisíc demonstrantů, se teď zmůže sotva na pár tisíc. Řada Izraelců samozřejmě pochopila, že naše strana má na té strašlivé patové situaci, v níž se oba naše národy ocitly, velký podíl. Během procesu z Osla jsme pokračovali ve výstavbě osad, čímž jsme podkopali důvěru vašeho lidu v naše odhodlání dosáhnout řešení a posílili jsme palestinský pocit bezmoci. Ale když nastal rozhodující okamžik, jenž mohl konflikt ukončit, naši vůdci řekli ano, a palestinští vůdci řekli ne. Mluvím o tom proto, že právě tohle byla chvíle, která změnila izraelskou společnost a změnila i mě. Vysvětluje, jak mohu žít s morálním břemenem okupace. Jak mohu žít se zdí před svým oknem. S putováním palestinskou společností jsem musel skončit. Začalo to být příliš nebezpečné: Izraelcům, kteří vstoupili na území kontrolované Palestinskou samosprávou, hrozilo, že je zlynčují. Nakonec Izrael svým občanům zakázal do těchto oblastí vstupovat. Vztah, který jsem si s Palestinci vytvořil, se vytratil. Když na počátku nového tisíciletí vybuchovaly lidské bomby, souhlasil jsem jako většina Izraelců s tím, že je třeba vybudovat bariéru oddělující Západní břeh od Izraele, Váš kopec od mého kopce. Byl to zoufalý pokus, jak ukončit tu neúnosnou snadnost, s níž mohli sebevražední atentátníci přecházet ze Západního břehu do samotného Izraele, nastupovat do našich autobusů, vcházet do našich kaváren. A zafungovalo to. Když se vybudovala zeď, vlna sebevražedných bombových útoků skončila. Bariéru vnímám jako způsob, jak zajistit svým dětem bezpečnost a sobě možnost přežít na Blízkém východě. Ocitl jsem se v situaci, kdy jsem vděčný zdi, kterou nenávidím. Cítím, že jinou možnost nemám. Druhá intifáda vyčerpala mou schopnost přesahu; nedovedl jsem si představit, že bych k vám dokázal jakýmkoli způsobem znovu putovat. Už jsem nechtěl naslouchat vašim příběhům, nárokům, křivdám. Chtělo se mi zařvat na Váš kopec: Mohlo to být jinak! Buďte nám partnery, 20

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 20

24.8.2020 11:27:44

jednejte o kompromisu! A podívejte se na mě, uznejte mou existenci! I já mám svůj příběh. Když vidím, jak palestinská média vykreslují můj národ a jeho historii, je mi do pláče. Připadá mi, že při vší ideologické různorodosti spojuje palestinská média jedna myšlenka, a to, že Židé nejsou žádný národ a nemají právo na stát. Stejný vzkaz vysílají dětem palestinské školy a mešity. Ve starověku tu žádní Židé nežili, to je pouhá sionistická lež. Neexistoval Chrám. I holokaust je sionistický výmysl, který měl zajistit, aby Západ podpořil vznik Izraele. Podle výkladu, který převládá na vaší straně, jsem patologický lhář bez historie, zloděj bez jakýchkoli práv na jakoukoli část této země, cizinec, který sem nepatří. Izrael a Židé jsou ve vašich sdělovacích prostředcích běžně zobrazováni jako monstra. To my jsme způsobili 11. září 2001, spolupracovali jsme s nacisty za holokaustu, který se nikdy neudál, to my zabíjíme Palestince, abychom získali jejich orgány, a dokonce manipulujeme s přírodou, abychom zapříčinili ekologické katastrofy. A nemusím ani zdůrazňovat, že v tajnosti ovládáme svět. Znám Palestince, které démonický portrét Židů odpuzuje a kteří bez problémů připouštějí, že jsme lapeni ve sporu mezi dvěma oprávněnými výklady. Doufám, že Vy k nim patříte. Ale moje perspektiva se do vašich hlavních médií nedostane, je v nich zakázána. Každý hlas, jenž by jen naznačil legitimnost židovského příběhu — souběžně, nikoli místo palestinského výkladu — je umlčen. Jak bychom se mohli usmířit, když vůbec neexistuji, když nemám právo existovat? Fyzická zeď vyjadřuje ještě hlubší zeď, která se tyčí mezi námi. Nedokážeme se shodnout na nejzákladnějším společném jazyku. Já vnímám svou přítomnost zde jakou součást návratu původního vykořeněného národa a znovuzrození židovského státu jako akt historické spravedlnosti a nápravy. Být Žid v Jeruzalémě pod svrchovanou izraelskou vládou je pro mě zdrojem povznesení, náboženské inspirace. 21

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 21

24.8.2020 11:27:44

Vaše přítomnost v této zemi patří k jejím základům. Palestinci často sami sebe srovnávají s olivovníky a vaši zakořeněnost v této krajině a lásku k ní beru jako vzor. Jak vidíte Vy mě? Jsem ve Vašich očích součást kolonialistické invaze, která byla historickým zločinem a náboženským znesvěcením? Nebo dokážete chápat zdejší židovskou přítomnost jako autentickou, stejně jako tu svou? Lze mé bytí v této zemi vnímat jako olivovník vyrvaný z kořenů, který byl vsazen zpět na své místo? Jak konflikt mezi námi sílí, zeď jako by se stále hlouběji zapouštěla do krajiny, jako by ji do sebe vstřebávaly domy a kopce, dokonce i proměnlivé světlo. Někdy zmizí úplně: Mé oči se ji naučily nevidět. Bydlím tak vysoko, že ji mohu přehlédnout a pozorovat až poušť za ní. V takových chvílích se mi téměř daří vymanit se z omezení a radovat se z prostoru. Ta zeď ale zůstává jako urážka. Popírá mou nejhlubší naději, že Izrael kdy zapadne mezi své sousedy. Po druhé intifádě jsem jako většina Izraelců léta říkával: Snažili jsme se vyjednat mír, ale odvrhli nás tím nejhrubším možným způsobem. Ale to bylo příliš jednoduché. Jako zbožný člověk nesmím přijmout propast mezi námi jako cosi stálého, nesmím se smířit se zoufalstvím. Jak Korán výstižně poznamenává, zoufalství se rovná nevíře v Boha. Pochybovat o možnosti smíření znamená omezit Boží moc, možnost zázraku — a to platí především v této zemi. Tóra mě nabádá „Vyhledávej mír a usiluj o něj“ — i když se mír zdá nemožný, a možná právě tehdy. A tak se k Vám obracím, sousede, v naději, že když Vám upřímně sdělím svůj příběh, možná k Vám pronikne — a pomůže nám dospět alespoň k pochopení, když ne k dohodě. Chci, aby má vláda aktivně usilovala o řešení v podobě dvou států a přezkoumala i tu nejnepatrnější možnost dohody. Chci, aby má vláda nemluvila jen jazykem bezpečnosti a hrozby, ale také naděje, soužití a morální odpovědnosti. A chci, aby 22

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 22

24.8.2020 11:27:44

má vláda přestala rozšiřovat osady. Nejen kvůli vám, ale i kvůli mně. Připadá mi, že pravicová izraelská vláda, která je u moci, když píši tyto řádky, není schopna vizionářského přístupu. Doufám, že nyní, když jsme svědky zkázy v zemích okolo nás — hrůz v Sýrii a v dalších místech Blízkého východu — Palestinci a Izraelci společně překlenou propast a zvolíme život. Ale aby se tak stalo, musíme vzájemně poznat své sny a strachy. Žil jsem mezi vámi dvakrát — poprvé jako voják, a protože jsem nedokázal přijmout představu, že s vámi přijdu do styku jen v roli okupanta, podruhé jako poutník. O téhle zkušenosti povím později. Zatím řeknu jen to, že jsem nedokázal snést dopad zdánlivě nekonečné okupace na životy svých sousedů — a také na svou vlastní morální věrohodnost jako Žida, nositele prastaré tradice, která uctívá spravedlnost a poctivost a do jádra svého světonázoru klade hodnotu lidského života stvořeného k obrazu Božímu. Tyto listy Vám píši, abych mohl pokračovat ve své cestě k vám ale s tímto rozdílem: Když jsem naposledy putoval palestinskou společností, snažil jsem se vás pochopit. Většinou jsem se nepřel, dokonce jsem ani nemluvil o sobě. Jen jsem se snažil naslouchat. Teď se s vámi chci podělit o něco z mé víry a mého příběhu, jež jsou spolu spjaty. Jsem Žid kvůli dějinám. Ty mě sem přivedly, ty ze mě učinily Vašeho souseda. Ani jeden z nás zřejmě nepřesvědčí toho druhého o svém výkladu. Oba žijeme v rámci svého narativu, jenž je tak hluboce zakořeněn v našem bytí, tak silně určuje naši kolektivní a osobní existenci, že vzdát se našich příběhů by znamenalo zradu. Ale potřebujeme zpochybnit příběhy, které vyprávíme jeden o druhém a které ovládají naše společnosti. Vnutili jsme si své nejhorší historické děsy. Pro vás jsme kolonialisté, křižáci. A pro nás jste nejnovější vražedný nepřítel, který hodlá zničit židovský národ. Nemohli bychom se raději navzájem vnímat jako dva traumatizované národy, z nichž každý lpí na stejném proužku země mezi řekou 23

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 23

24.8.2020 11:27:44

Jordán a Středozemním mořem, a ani jeden nedosáhne míru nebo spravedlnosti, dokud se nesmíří s nároky toho druhého? Nevěřím tomu, že by mohl vydržet mír bez alespoň nějakého pokusu o porozumění. Ať už by naši vůdci v budoucnu podepsali jakýkoli oficiální dokument, rozbije se o terén — na Vašem kopci i na mém. Bude to studený, neoblíbený mír, a dost pravděpodobně selže. Kdyby nic jiného, blízkost našeho geografického postavení vylučuje úplné fyzické oddělení. Abychom žili, musíme se naučit žít spolu. Vítěz samozřejmě vždycky snáze vnímá jemné nuance a je otevřenější opačnému výkladu než poražený. Jaké mám právo na to, abych já jako dobyvatel žádal od vás, abyste mi na oplátku učinili gesto uznání? Snad proto, že jsem poněkud zvláštní dobyvatel: Bojím se, že stažení na čtrnáct a půl kilometru širokou hranici, která vymezovala Izrael před válkou v roce 1967, by mohlo osudově ohrozit mou schopnost bránit se na rozpadajícím se Blízkém východě. Bojím se, že stažení by mě nejen zmenšilo, ale zcela zničilo. Už dávno jsem si uvědomil, že historické nároky a náboženské touhy, které mě spojují s touto zemí, nemohou ospravedlnit to, že bych ji vlastnil celou na úkor druhého národa. Rozdělení tedy přijímám, jakkoli to je bolestné, jako praktickou cestu k vyřešení sváru mezi dvěma oprávněnými požadavky. Jenže naše zkušenost s tím, jak rozšířené je odmítání izraelské legitimity v palestinské společnosti a v arabském a muslimském světě obecně, nás zatvrzuje a dohání k zuřivosti. A odmítání vnímat nás jako toho, kým jsme — nedílnou součástí této oblasti — vede vaši stranu k opakovanému podceňování našeho odhodlání. Nejsem o nic méně než vy připraven přinášet oběti, abych si zajistil místo v zemi, již sdílíme. Klíč k ukončení okupace spočívá v naději, že za naše stažení a naši ochotu k územní dohodě bude vaše strana na oplátku ochotna přijmout Západní břeh a Gazu jako palestinský stát, aniž by se pokoušela rozvrátit stát izraelský. 24

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 24

24.8.2020 11:27:44

Mnohé z toho, o čem hodlám psát, se Vám asi nebude snadno poslouchat. V následujících dopisech budu opakovaně používat pojmy jako „země izraelská“, jež jsou přirozenou součástí mého slovníku, ale Vám budou možná připadat jako urážky. Nechci Vás urážet. Doufám jen, že Vy — někdo na Vaší straně zdi — si toto přečte a odpoví, že už pro mě nebudete jen anonymní bytostí, ale budete mít identitu, hlas. I kdybyste odpověděl hněvivě. O cokoli jsme se doposud snažili, dopadlo naprosto bídně a oběma stranám způsobilo smrt a utrpení. Zkusme spolu začít mluvit a uvidíme, co se stane. A tak, sousede, tady jsem. Zvu Vás do svého duchovního domova v naději, že jednoho dne se dokážeme navzájem uvítat i ve svých skutečných domovech.

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 25

24.8.2020 11:27:44

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 180

24.8.2020 11:28:33

epilog

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 139

24.8.2020 11:28:21

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 140

24.8.2020 11:28:26

dopisy palestinců izraelskému sousedovi

Milí čtenáři, na následujících stránkách naleznete výběr z ohlasů, které jsem po vydání této knihy obdržel od Palestinců a dalších obyvatel blízkovýchodního regionu. V jejich dopisech se postupně odrážel hluboký hněv, shovívavost i vášnivý, avšak zdvořilý nesouhlas. Jedna mladá žena z Gazy mi napsala na facebookovou stránku: „Čtu Vaši knihu, protože doufám, že mi dá naději.“ Nevyhnutelně jsem dostal svou dávku nenávistných vzkazů: Židy s touto zemí nespojují žádné dějiny, Muhammadova armáda se vrátí, aby tě podřezala. Tyto strohé vzkazy jsou v podstatě všechny stejné. Jako mnohem zajímavější mi připadají dlouhé e-maily, které mi píší Palestinci. Jejich autoři zjevně patří ke skupině, jež se dobrovolně zapojuje nejen do izraelského, ale dokonce i — byť třeba kriticky — do sionistického narativu. Netuším, jak moc jsou jejich postoje mezi Palestinci rozšířené, a nechci z nich dělat dalekosáhlé závěry. Tyto dopisy jsou pro mě důležité z prostého důvodu: Vydal jsem se hledat partnery, s nimiž bych mohl ve vzájemné úctě vést diskusi o protichůdných postojích. Tito partneři existují. 141

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 141

24.8.2020 11:28:26

Jako Izraelci se mi jejich dopisy nečetly snadno. Každá odpověď mi však poskytla další pohled na to, jak komplikovaná je naše situace. Vzhledem k nesmírné hořkosti, kterou tento konflikt vyvolává, jsem se rozhodl, že budu každou reakci, kromě těch vysloveně nenávistných, brát jako vstřícné gesto a opatrnou výzvu k rozhovoru. Má žena Sára o této knize hovoří jako o dopisu v láhvi hozené přes zeď. Na samém začátku jsem psal neznámému Palestinci v naději, že nám knížka pomůže se vzájemně poznat. Proces už začal a já teď znám jména a tváře a příběhy některých svých sousedů. Někteří Palestinci mě prosili o zachování anonymity v obavě, že by jejich kontakt s Izraelcem — byť i kritický — mohl ohrozit jejich postavení ve společnosti. I to je součást našeho příběhu. Tři skupiny mladých Palestinců z Jeruzaléma a Západního břehu navíc kromě dopisů sestavily studijní kroužky, v nichž mou knihu čtou a debatují o ní. I když jsem zařadil několik zpráv od obyvatel jiných blízkovýchodních zemí, jsou autory následujících dopisů především Palestinci. Každému pisateli jsem odpověděl a s některými si stále dopisuji. V naší korespondenci zastávám výklad, který tvoří základ této knihy, a důrazně diskutuji o aspektech palestinského postoje, jenž je zachycen v následujících dopisech. Své odpovědi jsem se rozhodl vynechat. Místo toho mi připadalo vhodné vzdát hold velkorysosti autorů těchto dopisů a ukončit knihu jejich slovy. A tak dospěly Dopisy do další fáze: Stal se z nich dokument o dvou narativech. Nepřestávám doufat, že tato kniha nabídne Palestincům a Izraelcům nový jazyk, který jim umožní překonat protichůdné a místy nesmiřitelné výklady. Aby nevedli debatu, v níž zisk jedné strany vede ke ztrátě té druhé a v níž se jednotlivé strany snaží jen odhalit protivníkovy slabiny, ale aby se snažili o skutečnou diskusi a vzájemné naslouchání. Nejde o to přesvědčit toho druhého, ale umožnit oběma stranám porozumět tomu, jak konflikt chápe a prožívá ten druhý. 142

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 142

24.8.2020 11:28:31

Jsem nesmírně vděčný Palestincům, kteří zareagovali na výzvu obsaženou v této knize a zapojili se do kultivovaného dialogu o našich hluboce zakořeněných sporech. Těším se, že budeme v tomto nesmírně těžkém a zároveň nezbytně nutném experimentu společně pokračovat. JKH

Milý budoucí sousede, říkám Vám „budoucí soused“, protože sousedi ještě nejsme. Sousedé žijí jako rovnocenné bytosti. Sousedé mají stejná práva a povinnosti. Sousedé spolu sdílejí okamžiky radosti, a když se ocitnou ve svízelné situaci, mají o sebe starost. Dokud bude Izrael mě a můj lid okupovat, nemůžeme být sousedy. Ale já Vás za souseda chci a doufám, že jednoho dne se mým sousedem stanete. A proto Vám teď, můj budoucí sousede, píšu. Něco Vám o sobě povím. Jsem muslim, Arab a Palestinec, který vyrostl v uprchlickém táboře. Ovšem pokud jde o péči a soucit, je má rodina nesmírně bohatá. Vyrůstal jsem v nádherné krajině Palestiny. Vyrůstal jsem s láskou ke své identitě, dějinám a kultuře. Ještě dnes slyším ozvěnu příběhů, které vyprávěl můj dědeček. Mluvíval o věhlasu, jemuž se těšily olivovníky u jeho domova, ze kterého musel v roce 1948 uprchnout. Děda mi zasel do srdce semínko lásky k mé zemi, z něhož vyrostl velice silný strom. Z dědečka se stal uprchlík krátce po svatbě. Musel odejít i se svou těhotnou ženou, mou babičkou, a ta přivedla na svět své první dítě v jeskyni za Betlémem. Ano, docela jako Marie porodila Ježíše. Děda neustále vzpomínal na domov, který opustil, na vesnici, v níž vyrůstal, na klíč, kterým zamkl dům, když z něj naposledy odešel. Během dospívání jsem se často ptal, co bych měl podle dědečka s tím klíčem udělat? Chce, abych za něj bojoval? Měl na to morální nárok, 143

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 143

24.8.2020 11:28:31

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 138

24.8.2020 11:28:20

poděkování

Děkuji všem, kdo se zasloužili o českou edici této knihy: Tomáši Pojarovi za to, že vydání inicioval, nakladatelům Tereze a Filipovi Tomášovým, že se návrhu ujali; Jitce Jeníkové za redakci a překlad epilogu, a především překladatelce Alici Marxové, která je mým pojítkem s Českou republikou.

181

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 181

24.8.2020 11:28:33

redakční poznámka

Pro transkripci hebrejských a arabských výrazů (včetně prvního jména autora) používáme fonetický přepis, vycházející z původní hebrejské či arabské podoby slov. Výraz žid s malým počátečním písmenem používáme ve smyslu vyznání, k označení národnosti používáme velké písmeno. Vzhledem k epistolární formě textu se snažíme u osobních a přivlastňovacích zájmen používat tam, kde se autor obrací přímo k adresátovi, velká počátečních písmena.

182

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 182

24.8.2020 11:28:33

obsah

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 183

Předmluva k českému vydání

Dopis 1 — Zeď mezi námi

Dopis 2 — Potřeba a touha

Dopis 3 — Osud a úděl

Dopis 4 — Příběh a přítomnost

Dopis 5 — Šest dnů a padesát let

Dopis 6 — Jak se dělí spravedlnost

Dopis 7 — Jicchak a Jišmael

Dopis 8 — Izraelský paradox

111

Dopis 9 — Oběti a přeživší

123

Dopis 10 — Stánek na okraji pouště

133

Epilog Dopisy Palestinců izraelskému sousedovi

139

Poděkování

181

Redakční poznámka

182

24.8.2020 11:28:33

Josi Klein Halevi

DOPISY PŘES ZEĎ Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají

Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2020 jako svou 422. publikaci Z anglického originálu Letters to My Palestinian Neighbor přeložila Alice Marxová Epilog přeložila Jitka Jeníková Redakce Jitka Jeníková Jazyková redakce Tereza Tomášová Ilustrace obálky Kateřina Fairaislová Grafická úprava a sazba písmem Caslon Lukáš Fairaisl ePUB a MOBI Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Tiskárna Protisk, s. r. o., Rudolfovská 617, 370 01 České Budějovice Vydání první, 184 stran, TS 2. ISBN 978-80-7470-305-8 ISBN 978-80-7470-306-5 (MOBI) ISBN 978-80-7470-307-2 (ePUB) Elektronická podoba knihy www.palmknihy.cz a www.kosmas.cz. Doporučená cena včetně DPH 249 Kč www.eshop.akropolis.info

AKR_HALEVI_blok_TISK.indd 184

24.8.2020 11:28:33

Haleviho o sobitó kniha zahrnuje deset dopisů , které píše imaginárnímu palestinskému sousedovi žijícímu „na opačné straně betonové zdi", jež rozděluje jejich společnou krajinu. Halevi píše z pozice Izraelce, který uznává autentickou palestinskou identitu a právo Palestinců na v lastní stót, ale žádá totéž od druhé strany. -Z abývá se judaismem, židovskou historií, sionismem, traumatem holokaustu i teroristických útoků na izraelské civilisty a zóroveň se zamýšlí nad možnostmi vzájemného soužití. ,,Ve světě , v němž sílí zoufalství a po/arizace, svou knihu předkládám jako skromný příspěvek k dialogu a naději," uvádí autor v předmluvě k českému vydání. Epilog obsahuje i výběr z reakcí palestinských čtenářů.

Novinář

a spisovatel Josi (Yossi) Klein Halevi se narodil roku 1953 v New Yorku, vystudoval žurnalistiku, od roku 1982 žije v Jeruzalémě. Působí jako lektor titutu Shaloma Hartmana, kde mladé americké --✓ muslimské pre ~~~ -~, iístortf- -----.....__ ..ele seznam-Ilja s-juda•isrrte'ni, a současností Izraele . Publikuje komentóře k dění na Blízkém východě (v listech The At/antic, The New York Times a The Wa// Street Journa!).,.-,k autorem čtyř knih, v češtině dosud vyšla jeho prvotina Vzpomínky ,__..· židovského extremisty: americký příběh (Sefer, 2001) .

......._

µ-

-· ~-

-·

rr-r

ISBN 978-80-7 470-305-8 I

Doporučenó cena

249 Kč vč. DPH